Otčenáš

St. Augustine dává následující analýza otčenáš, který rozpracovává na Ježíšova slova těsně před tím, než v matoušově evangeliu: „Váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Modlete se tedy tímto způsobem“ (Mt. 6: 8-9):

musíme používat slova (když se modlíme), abychom si mohli připomenout, abychom pečlivě zvážili, co žádáme, ne abychom si mysleli, že můžeme poučit Pána nebo zvítězit nad ním.,Když říkáme:“ posvěť se svým jménem“, připomínáme si, abychom si přáli, aby jeho jméno, které je ve skutečnosti vždy svaté, bylo také považováno za svaté mezi lidmi. …Ale to je pomoc pro lidi, ne pro Boha. …A pokud jde o naše rčení: „vaše království přijde,“ to jistě přijde, zda budeme, nebo ne. Ale podněcujeme naše touhy po království, aby k nám mohlo přijít a zasloužili jsme si tam vládnout. …Když říkáme: „chraň nás od zlého,“ jsme připomenout, aby odrážely na skutečnost, že jsme dosud si stav blaženosti, ve které budeme trpět žádné zlo. …,Bylo velmi vhodné, aby nám byly všechny tyto pravdy svěřeny, abychom si pamatovali právě tato slova. Ať už být jinými slovy můžeme raději říkají (slova, která se jeden modlí se rozhodne tak, že jeho dispozice se může stát jasnější na sebe, nebo která prostě přijímá tak, že jeho dispozice mohou být intenzivnější), můžeme říci, nic, co by nebylo obsaženo v Modlitbě Páně, samozřejmě za předpokladu, modlíme se správným a řádným způsobem.

tento výňatek z Augustina je zahrnut v kanceláři čtení v katolické liturgii hodin.,

mnoho z nich napsalo biblické komentáře k Pánově modlitbě. Níže jsou uvedeny různé výběry z některých z těchto komentářů.

IntroductionEdit

do Této podpoložky a ty, které následují použití 1662 Book obyčejné Modlitby (BCP) (viz výše)

Náš Otec, jenž jsi na nebesích,

„Naše“ znamená, že modlitba je, že skupiny lidí, kteří se považují za děti Boží a kdo Boha nazývat „Otec“. „V nebi“ znamená, že otec, který je osloven, je odlišný od lidských otců na zemi.,

První PetitionEdit

Posvěť se Jméno tvé;

Bývalý arcibiskup z Canterbury Rowan Williams vysvětluje tento výraz jako petice, které lidé mohou dívat se na Boží jméno jako svaté, jako něco, co vzbuzuje bázeň a úctu, a že se nesmí bagatelizovat to tím, že Bůh nástroj pro své účely, „dát jiné lidi, nebo jako druh magie, aby se sami cítit se v bezpečí“., Shrnuje význam fráze slovy: „pochopte, o čem mluvíte, když mluvíte o Bohu, je to vážné, je to nejúžasnější a děsivější realita, kterou si dokážeme představit, úžasnější a děsivější, než si dokážeme představit.“

Druhá PetitionEdit

přijď království Tvé,

„Tato petice má svou paralelu v Židovské modlitby‘, Může založit své Království během svého života a během vašich dnů.,'“V evangeliích Ježíš často mluví o Božím království, ale nikdy definuje pojem:“ předpokládal, že se jedná o koncept tak známý, že nevyžaduje definici.“O tom, jak Ježíš publikum v evangeliích by mu rozuměl, G. E. Ladd změní koncept je hebrejské Biblické pozadí: „hebrejské slovo malkuth odkazuje nejprve na panování, panství, nebo pravidlo a teprve sekundárně k říši, nad nimiž vláda je vykonávána. Když je malkuth používán od Boha, téměř vždy odkazuje na jeho autoritu nebo na jeho vládu jako nebeského krále.,“Tato petice vypadá na perfektní ustavení Boží vlády v celém světě v budoucnosti, Boží čin, což v eschatologické cílem nového věku.

někteří vidí příchod Božího království jako božský dar, za který se mají modlit, nikoli lidský úspěch. Jiní věří, že království bude podporováno rukama těch věrných, kteří pracují pro lepší svět. Tito věří, že Ježíšovy příkazy nakrmit hladové a obléknout potřebné, aby semena království již přítomného na zemi (Lk 8:5-15; Mt 25:31-40).

Hilda C., Graef poznamenává, že operativní řecké slovo, basileia, znamená jak království, tak království (tj.), ale že anglické slovo království ztrácí tento dvojí význam. Kingship přidává do petice psychologický význam: jeden se také modlí za stav duše, kde se člověk řídí Boží vůlí.

Třetí PetitionEdit

buď vůle Tvá na zemi jako v nebi:

Podle William Barclay, tato věta je dvojverší s stejný význam jako „přijď království Tvé.,“Barclay tvrdí:“ království je stav věcí na zemi, ve kterém je Boží vůle stejně dokonalá jako v nebi. … Dělat Boží vůli a být v Božím království je jedna a totéž.“

John Ortberg interpretuje tuto větu takto: „Mnoho lidí si myslí, naším úkolem je dostat můj posmrtný život určení postaráno, pak šlapat vodu, dokud všichni se katapultoval a Bůh se vrátí a pochodně toto místo. Ale Ježíš nikdy nikomu – ani jeho učedníkům, ani nám – neřekl, aby se modlili: „Dostaň mě odsud, abych tam mohl jít.“Jeho modlitba byla,“ Make up there come down here., Ať to tady dole běží tak, jak to dělají tam nahoře.“Požadavek, že „buď vůle tvá“ je Boží pozvání, aby „připojit se k němu v dělání věcí tak, jak jsou tam.“

Čtvrtý PetitionEdit

Dej nám tento den náš denní (epiousios) chléb;

Prostřednictvím jazykové analýzy, Jeroným překládá „ἐπιούσιον“ (epiousios) jako „supersubstantialem“ v matoušově Evangeliu, ale vybral „cotidianum“ („daily“), v lukášově Evangeliu., Tento rozsáhlý rozdíl s ohledem na význam epiousios je popsána podrobně v současném Katechismu Katolické Církve prostřednictvím inkluzivního přístupu k tradici, stejně jako doslovný do smyslu: „Přijatých v časném smyslu, toto slovo je pedagogický opakování ‚den‘, potvrďte nám věřit bez výhrad‘. Přijato v kvalitativním smyslu, znamená to, co je nezbytné pro život, a obecněji každá dobrá věc dostatečná pro obživu., Doslovně (epi-ousios: „super-essential“), odkazuje přímo na chléb života, tělo Kristovo, „lék nesmrtelnosti“, bez něhož v nás nemáme žádný život.“

Epiousios je přeložen jako supersubstantialem v Vulgáty (Matouš 6:11) a podle toho, jak supersubstantial v Douay-Rheims Bible (Matouš 6:11).

Barclay m., Newman je Stručné řecko-anglický Slovník Nového Zákona zveřejněné v revidovaném vydání v roce 2010 United Bible Societies, má následující položky:

ἐπι|ούσιος, ον (εἰμί) pochybné významu, pro dnešek, pro nadcházející den; nutné pro existenci.

To tedy odvozuje slovo od předložka ἐπί (epi) a slovesa εἰμί (eimi), od které jsou odvozena slova jako οὐσία (ousia), rozsah jejichž význam je uveden v Greek–English Lexicon.,

Pátý PetitionEdit

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům;

Presbyterian a další Reformované církve mají tendenci používat vykreslování „odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Římští katolíci, luteráni, anglikáni a metodisté s větší pravděpodobností řeknou „přestupky… ti, kteří proti nám zasahují“. Formulář “ dluhy „se objevuje v prvním anglickém překladu Bible od Johna Wycliffa v roce 1395 (Wycliffe spelling“dettis“)., Verze “ trespasses „se objevuje v překladu Williama Tyndala z roku 1526 (Tyndale spelling“treaspases“). V roce 1549 první kniha společné modlitby v angličtině používala verzi modlitby s „přestupky“. Toto se stalo „oficiální“ verzí používanou v anglikánských sborech. Na druhé straně verze 1611 King James, verze speciálně povolená pro anglikánskou církev, má „odpusť nám naše dluhy, protože odpouštíme našim dlužníkům“.

po žádosti o chléb se Matthew a Luke mírně liší., Matouš pokračuje v žádosti o odpuštění dluhů stejným způsobem, jako lidé odpustili těm, kteří proti nim mají dluhy. Luke, na druhou stranu, dělá podobnou žádost o odpuštění hříchů způsobem odpuštění dluhů mezi lidmi. Slovo „dluhy“ (ὀφειλήματα) nemusí nutně znamenat finanční závazky, jak je znázorněno pomocí verbální podobu téhož slova (ὀφείλετε) v pasážích, jako Římanům 13:8. Aramejské slovo může znamenat “ dluh „nebo“hřích“., Tento rozdíl mezi lukášovým a Matoušovým zněním lze vysvětlit původní formou modlitby, která byla v aramejštině. Obecně přijímaná interpretace je tedy taková, že žádost je o odpuštění hříchu, nikoli o předpokládané půjčky poskytnuté Bohem. Prosba o odpuštění od Boha byla základem židovských modliteb (např. Žalm 51). Bylo také považováno za správné, aby jednotlivci odpouštěli druhým, takže sentiment vyjádřený v modlitbě by byl společný.

Anthony C., Deane, Canon Worcester Cathedral, navrhl, že volba slova „ὀφειλήματα“ (dluhy), spíše než „ἁμαρτίας“ (hříchy), označuje odkaz na selhání využít příležitosti dělat dobře. Spojil to s podobenství o ovce a kozy (také v matoušově Evangeliu), ve kterém důvody pro odsouzení nejsou provinění v běžném slova smyslu, ale pokud se správně, chybí příležitosti k projevování lásky k ostatním.

“ jak odpouštíme …“., Divergence mezi Matthew „dluhy“ a Luke je „hříchů“ je poměrně triviální ve srovnání s dopadem druhé polovině tohoto prohlášení. Verše bezprostředně po Pánově modlitbě ukazují, že Ježíš učí, že odpuštění našeho hříchu / dluhu (Bohem) je spojeno s tím, jak odpouštíme druhým , jako v podobenství o Neodpustitelném služebníkovi, které Matthew dává později. R. T. France Komentáře:

nejde o to, že odpuštění je předchozí podmínkou odpuštění, ale odpuštění nemůže být jednosměrný proces., Stejně jako všechny Boží dary přináší odpovědnost; musí být předán. Požádat o odpuštění na jakémkoli jiném základě je pokrytectví. Samozřejmě nelze pochybovat o tom, že jsme odpouštějící v poměru k tomu, co nám bylo odpuštěno, jak je jasné 18:23-35.

Šestý PetitionEdit

A neuveď nás v pokušení,

Interpretace předposlední petice modlitby – ne být veden Bohem do peirasmos – se značně liší., Rozsah významů řeckého slova „πειρασμός“ (peirasmos) je ilustrován v novozákonních řeckých lexikonech. V různých kontextech to může znamenat pokušení, testování, pokus, experiment. Ačkoli tradiční anglický překlad používá slovo „pokušení“ a Carl Jung viděl Bůh, jak si vlastně vede lidi na scestí, Křesťané obecně interpretovat petici jako není v rozporu James 1:13-14: „Ať nikdo neříká, když je v pokušení, ‚jsem pokoušen od Boha, neboť Bůh nemůže být pokoušen zlem a sám láká nikdo., Ale každý člověk je v pokušení, když je lákán a lákán svou vlastní touhou.“Někteří vidí tento návrh jako eschatologické odvolání proti nepříznivým Poslední soud, teorie podporuje použití slova „peirasmos“ v tomto smyslu ve Zjevení 3:10. Jiní to považují za prosbu proti tvrdým zkouškám popsaným jinde v písmu, jako jsou ty Jobovy. Také se čte jako: „nedovolte, abychom byli vedeni (sami, ostatními, Satanem) do pokušení“. Protože následuje krátce po prosbě o denní chléb (tj.,, materiální výživa), je také vnímáno jako odkaz na to, že není zachycen v hmotných potěšeních. Podobná fráze se objevuje u Matouše 26:41 a Lukáše 22:40 v souvislosti s modlitbou Ježíše v Getsemane.

Joseph Smith, zakladatel Církve Ježíše Krista Svatých Posledních dnů, v překladu Bible, která byla dokončena před jeho smrtí, používá se: „A trpí nás nesmí být veden v pokušení“.,

V rozhovoru na italský TELEVIZNÍ kanál TV2000 dne 6. prosince 2017, Papež František poznamenal, že tehdejší italské znění této petice (podobně jako tradiční anglické) byl špatný překlad. Řekl, že“ Francouzi „(tj. Francouzská Biskupská konference) změnili petici na“nenechte nás spadnout do pokušení“., Měl na mysli 2017 změnit na novou francouzskou verzi, A ne nous laisse pas entrer en tentation („nedovolte, aby nám vstoupit do pokušení“), ale mluvil o tom, pokud jde o překlad do španělštiny, bez č. dejes caer en la tentación („nedovolte, aby nám spadnout v/v pokušení“), že on byl zvyklý přednášet v Argentině před jeho zvolení Papežem. Vysvětlil:“já jsem ten, kdo padá; není to on, kdo mě tlačí do pokušení, abych pak viděl, jak jsem padl“. Anglikánský teolog Ian Paul řekl, že takový návrh „vstoupil do teologické debaty o povaze zla“.,

v lednu 2018 německá Biskupská konference odmítla jakékoli přepracování překladu Pánovy modlitby.

V listopadu 2018 přijala Italská Biskupská konference Nové vydání Messale Romano, italského překladu Římské misály. Jednou ze změn ze staršího (1983) vydání bylo učinit tuto petici jako non abbandonarci alla tentazione („neopouštějte nás pokušení“). Italsky mluvící Valdensko Evangelická Církev udržuje jeho překlad petice: non esporci alla tentazione („nevystavujte nás do pokušení“).,

Sedmý PetitionEdit

Ale zbav nás od zlého:

Překlady a učenci jsou rozděleny nad tím, zda konečné slovo zde odkazuje na „zlé“ obecně, nebo „zlého“ (ďábel), zejména. V původním řečtině, stejně jako v latinském překladu, by slovo mohlo být buď z kastrace (zlo obecně) nebo mužského (zlého) pohlaví. Matoušova verze modlitby se objevuje v Kázání na hoře, v dřívějších částech, kde se termín používá k označení obecného zla., Pozdější části Matouše odkazují na ďábla při diskusi o podobných otázkách. Nicméně, ďábel není nikdy označován jako zlý v jakýchkoli známých aramejských zdrojích. Zatímco John Calvin přijal nejasnost významu tohoto pojmu, domníval se, že mezi těmito dvěma interpretacemi není žádný skutečný rozdíl, a proto otázka nemá žádný skutečný důsledek. Podobné fráze se nacházejí v Janovi 17: 15 a 2 Tesalonickým 3: 3.

DoxologyEdit

Pro tvé je království, i moc, i sláva,
Na věky věků. Amen.,

ContentEdit

doxologii někdy připojeny k modlitbě v angličtině je podobná pasáž, v 1. Paralipomenon – „Tvé, Ó PANE, je velikost a moc a slávu a vítězství a velebnost, všechno, co je na nebesích a na zemi, je tvé. Vaše je království, Ó Pane, a vy jste vyvýšen jako hlava nad všemi.,“To je také podobný chvalozpěv na Krále Nabuchodonozora z Babylónu v Danieli – „Ty, Ó králi, král králů, jemuž Bůh nebes dal království, moc, a moc, i sláva,“

doxologii byl interpretován jako spojení s konečným petice: „zbav nás od zlého“. Království, moc i sláva Otce, není náš protivník, který se vztahuje na něj, na které Kristus předá království poté, co zničil všechny panství, autorita a moc (1. Korintským 15:24)., To dělá modlitba končí, stejně jako začít s viděním Boha v nebi, ve majestátu jeho jména a království a dokonalost jeho vůle a účelu.

OriginEdit

doxologie není zahrnuta v lukášově verzi Modlitby Páně, ani není přítomen v nejranějších rukopisů (papyrus nebo pergamen), Matouše, představitele Alexandrijské text, i když je přítomen v rukopisech zástupce později Byzantské textu. Většina učenců to nepovažuje za součást původního textu Matouše., Codex Washingtonensis, který přidává doxologii (ve známém textu), je z počátku pátého nebo konci čtvrtého století. Nové překlady to obecně vynechávají, s výjimkou poznámky pod čarou.

Didache, obecně považováno za první století text, má doxologii, „neboť tvá je moc a sláva na věky“, jako závěr k Modlitbě Páně (Didache, 8:2). C. Clifton Black, ačkoli pokud jde o Didache jako text „počátku druhého století“, přesto považuje doxologii, kterou obsahuje, za „nejstarší další konec, který můžeme vysledovat“., Z delší verze Black poznamenává:“jeho nejstarší vzhled mohl být v Tatianově Diatessaronu, harmonii čtyř evangelií ve druhém století“. První tři vydání textu UBS citoval Diatessaron pro zahrnutí známého doxologie v Matthew 6: 13, ale v pozdějších vydáních cituje Diatessaron pro jeho vyloučení. Apoštolské ústavy přidaly „království“ na začátek vzorce v Didache, čímž založily nyní známou doxologii.,

Rozmanité liturgické useEdit

V Liturgii Byzantského Obřadu, kněz zpívá, po poslední řádek modlitby, doxology, „neboť tvé je království a moc a sláva, Otce, i Syna, i Svatého Ducha, nyní i vždycky a až na věky věků.“

Přidání doxologii na Náš Otec není součástí liturgické tradice Římského Obřadu ani latinské Vulgáty St. Jerome obsahovat doxologii, který se zobrazí na konci řecké rukopisy., Od roku 1970 se však recituje v římském obřadním řádu mše, nikoliv jako součást Pánovy modlitby, ale jako reakce po embolii sedmého petice v perspektivě konečného příchodu Krista.

Ve většině Anglikánský vydání Knihy Společných Modliteb, Modlitba Páně končí s doxologii, pokud předchází Kyrie eleison. To se děje v denních kancelářích ranní modlitby (Mattins) a večerní modlitby (Evensong) a v několika dalších kancelářích.,

drtivá většina protestantských církví uzavírá Pánovu modlitbu s doxologií.